Jak rozvíjet motoriku

vše obsahuje
- hrubou motoriku - celková pohyblivost
- jemnou motoriku - sebeobsluha, pohyby prstů
- grafomotoriku - kresba, psaní
- motoriku jazyka - souvisí se správným rozvojem řeči
- motoriku očních pohybů - rozvoj zrakového vnímání

Hrubá motorika je třeba procvičovat dovednosti jako je chůze, chůze se schodů a do schodů, chůze přez překážky, různé opičí dráhy, lez na žebřiny, skok snožmo, skok o jedné noze, hod balonem a chytání balonu,  pohyb v různém terénu - písek, led, voda..., koordinace pohybů jako je např. tanec, napodobovat různé pohyby, chůze po čáře, stoj na špičkách

Jemná motorika pohyby při kreslení a psaní vychází především z hrubé motoriky, tudíž nedaříli se kreslení či psaní, je třeba se zaměřit na hrubou motoriku.

Je třeba procvičovat sebeosbsluhu, oblékání, umývání, obouvání bot, zavazování takniček, zapínání knoflíku, zipu,  věšení prádla, používání klíčků,  procvičování prstů - sypání špetky třeba cukru - soli, kreslení, stříhání, trhání papíru, skládání papíru, puzzle, třídění a navlékání korálků, poznávání věcí podle hmatu

Grafomotorika je to část jemné motoriky kterou potřebujeme při psaní a kreslení a dále se projevuje v písemném projevu. Patří sem správné držení tužky, základní tahy a grafomotorická cvičení v pracovních listech.

vývojová dysfázie - shrnutí - okopírováno - je to jednoduše napsáno a srozumitelně.

VÝVOJOVÁ DYSFÁZIE - PORUCHA, KTERÁ POSTIHUJE VÝVOJ ŘEČI

Toto postižení řečových center v mozku má velmi různorodý charakter a často ho nelze přesně lokalizovat. Etiologie poruchy sahá od doby těhotenství (např.toxické poškození plodu) přes dobu porodu (např. porodní trauma) po období postnatální (např. prodloužená novorozenecká žloutenka, virové onemocnění s lehkými známkami encefalitidy). Postižena může být kterákoli složka verbálního aktu (senzorická, motorická, obě), na základě tohoto poškození se pak u dětí objevují charakteristické rysy této poruchy, zasahující v různé míře do všech složek jejich řečového projevu.
Senzorická - percepční - porucha: porucha vnímání, paměti a rozumění řeči ( znamená to, že dítě slyší, ale nedokáže zvuky diferencovat, takže zvuk nepřináší informaci - porušena jsou sluchová centra řeči)
Motorická - expresivní - porucha: porucha řečového vyjadřování (dítě nevysloví hlásku nebo slovo - porušeny jsou motorické řečové zóny)
Smíšená - porucha vnímání řeči i její produkce (nejčastější)

Charakteristické znaky dysfázie
Opožděný vývoj řeči - poškození řeči a jazykových schopností na všech úrovních. Projevuje se zejména na úrovni foneticko-gramatické, syntaxi a sémantice.Tedy postihuje zvukovou skladbu hlásek a jejich řazení do slabik a slov, stavbu vět a jejich gramatickou strukturu, obsahovou úroveň vět. Slovní zásoba je chudá, výrazy zvukově podobné jsou nesprávně využívány, věty jsou jednoduché, dysgramatické, nesprávné je skloňování, předložkové vazby, spojky, pomocná slovesa nebo zvratná zájmena.
Porucha sluchového vnímání - sluchová analýza a syntéza, fonematický sluch, uchování informací (akusticko-verbální paměť). Špatná schopnost reprodukce melodie, rytmu a dynamiky řeči.
Porucha zrakového vnímání - rozlišování figur proti pozadí, diferenciace tvarů, pravolevá a prostorová orientace, optická paměť.
Porucha motoriky - postižena je jemná i hrubá motorika i orofaciální svaly (tváře, ústa).
U dětí školního věku se často objevuje propojení se specifickými poruchami učení (zejména dysgrafií, dysortografií, dyslexií). Problémy v mluvené řeči se tak přenášejí dále do čtení a psaní a nadále obtíže prohlubují.

Terapie dítěte s vývojovou dysfázií
Vývojová dysfázie není primárně poruchou intelektu a není příznakem snížených mentálních schopností dítěte. Protože však prostřednictvím řeči a jejího vývoje dochází k rozvoji myšlení dítěte, je velmi důležité při zaostávání řečového rozvoje dítě vyšetřit (logopedicky, psychologicky, foniatricky, neurologicky) a určit diagnózu. V případě, že se jedná o vývojou dysfázii, stanoví se terapeutické postupy, které projevy vývojové dysfázie stimulují a umožní dítěti optimální rozvoj ve všech oblastech.
Terapie vývojové dysfázie se provádí při individuálních hodinách na logopedických pracovištích soukromých nebo při foniatrických zařízeních, ve speciálně pedagogických centrech nebo v Centru alternativní komunikace, kde u dětí s přetrvávající nemluvností u těžkých forem dysfázie pracují s jinými komunikačními technikami.
Včasným podchycením a rehabilitací je možné důsledky dysfázie na rozvoj dětí a jejich dopad na pozdější školní úspěšnost zmírnit nebo zatlačit do pozadí.
Obtížnější je terapie u dětí, kde se dysfázie kombinuje s určitým stupněm sluchového postižení, které s sebou nese také opoždění vývoje řeči, od poruch výslovnosti k melodii a dynamice řeči.

Charakteristickým znakem terapie vývojové dysfázie je její komplexnost, tedy to, že není zaměřena pouze na řeč, ale na všechny oblasti vývoje při individuálním přístupu ke každému dítěti.
Multisenzorický přístup zahrnuje rozvoj psychomotorický, rozvoj sluchové a zrakové percepce a rozvoj řeči, přičemž se uplatňuje návaznost a spirálový princip opakování jednotlivých nacvičovaných dovedností.
Při terapii se imituje normální řečový vývoj dětí (od produkce hlásek, slabik a jejich řetězců bez akustické pozornosti přes sebenapodobování k napodobování druhých), děti se nenutí k řeči a preferuje se obsahová stránka řeči nad formální.
Každý řečový pokus a pokrok dítěte je podporován a chválen.
Terapeutické přístupy prolínají do všech aktivit dítěte během celého dne.
Řeč má sociální funkci, pomáhá dítěti uplatnit se v rodině a v dětském kolektivu. Při terapii proto hraje velkou roli pobyt dítěte ve stimulujícím kolektivu (speciální mateřské škole pro děti s vadami řeči, příp. stacionáři při foniatrických zařízeních), kde se obzvláště využije princip terapie hrou a modelových situací, ve kterých je možné uplatnit osvojené dovednosti.

Dlouhodobé sledování pokroků dětí při práci s logopedem
Pro zpětnou reflexi zvolených terapeutických přístupů a metod a pro kontinuální možnost sledování pokroků dítěte je velmi dobře využitelný audio nebo video záznam z práce s dítětem. Protože posun v terapii se často zdá být nepatrný a ustrnulý na místě, propadají rodiče občas beznaději a podléhají pocitu, že ke zlepšení nedojde. Na zpětných záznamech v průběhu jednoho, u starších dětí až pěti let, je velmi dobře patrný obrovský vývoj ve skocích, kterého děti dosáhly (od roztěkanosti, nezájmu o předkládané předměty a mluvené slovo, přes pasivní pozorování, zapojení do hry až k vlastní aktivní snaze o komunikaci a produkci slov a jednoduchých vět).
Terapie klade velké nároky na připravenost logopeda a jeho flexibilitu a porozumění potřebám a obtížím dítěte, na druhou stranu však důslednost ve vyžadování spolupráce a aktivity dítěte. Zároveň je nutné mnoho trpělivosti a důvěry ze strany rodičů. Rodiče musí s logopedem spolupracovat a pravidelně doma s dítětem podle návodu opakovat procvičované dovednosti.

Zařazování dětí s vývojovou dysfázií do škol
Zařazování dětí s vývojovou dysfázií do škol bývá často spojeno s obtížemi, obzvláště je-li dysfázie spojena s dalšími obtížemi (hyperaktivita, ADHD, poruchy učení, podprůměrné schopnosti). Se zařazením do škol bývají odkázáni na vlastní shánění informací a škol v místě bydliště, školy často nechtějí tyto děti zařadit z obavy nezvládnutí učiva.
Pokud je porucha závažnější nebo je-li vhodné zařízení v dosahu bydliště, je možné zařadit děti do speciálních škol pro děti s vadami řeči. Jejich výhodou je práce v menším kolektivu dětí se speciálním pedagogem. Celá výuka umožňuje individuální přístup k jednotlivým dětem a je zaměřena na rozvoj řeči, navíc jsou hodiny individuální logopedické péče. Proto jsou další pokroky dětí a jejich školní úspěšnost v chráněnějším prostředí zřetelné. Ve vyšších ročnících je možné přeřazení dětí na běžnou základní školu.
Nevýhodou těchto škol je specifické prostředí, které děti vylučuje z běžných sociálních skupin a kontaktů s vrstevníky a nutnost odloučení od rodiny při pobytu v internátním zařízení.
Při těchto školách fungují speciálně pedagogická centra, která, stejně jako pedagogicko-psychologické poradny, CAAK a další nestátní zařízení pomáhají rodičům s výběrem vhodné speciální nebo běžné základní školy, která by dítě integrovala a zároveň specialisté těchto zařízení dojednávají ve škole podmínky pro přijetí dítěte, seznamují pedagogy se specifiky dětí s vývojovou dysfázií, odpovídají na jejich dotazy a průběžně v celém roce se školou na úspěšnosti celého procesu spolupracují. Podle zkušeností pracovníků SPC je více než polovina dětí s dysfázií za určitého individuálního přístupu učitele schopna bez obtíží absolvovat běžnou základní školu.

Tento trend, který směřuje k zapojování většího počtu dětí se speciálními potřebami do hlavního proudu vzdělávání potvrzují i zkušenosti rodičů a učitelů, kteří již mají s integrací svou osobní zkušenost.
Důležitá je otevřenost a vzájemná komunikace rodičů s učiteli jejich dětí, snaha vznikající obtíže nezveličovat, ale individuálním přístupem společně řešit a pracovat na jejich zlepšení. Rodiče i učitelé, kteří se do tohoto úkolu pustili, by chtěli povzbudit ostatní rodiče, aby se předem nebáli případných neúspěchů, ale více věřili sobě i svým dětem. O své konkrétní zkušenosti se rádi s dalšími rodiči podělí.

Vývojová dysfázie

Vývojová dysfázie je zvláštním způsobem narušený vývoj řeči u dětí. Řečový projev většinou nechybí úplně, vývoj řeči je však opožděn a liší se kvalitou od normálu. Dítě není schopno se vyjádřit, nemluví vůbec nebo vydává pouze zvuky, mívá svůj vlastní slovník, kterému rozumí často jen nejbližší osoba.  Již naučená slova dítě komolí, neumí skloňovat, časovat, používá nesprávný slovosled. Příznaky se projevují u jednotlivých dětí v různé intenzitě. V pozadí těchto obtíží stojí problém s porozuměním mluvenému slovu, s analýzou zvuků.
Příčina tkví v  poruše centrálního nervového systému, tedy mozku, a to zejména jeho sluchové a řečové oblasti. Protože se nemoc netýká jen mozku, ale i sluchu a mluvidel, péče o děti musí být komplexní. Podílí se na ní dětský neurolog (specialista na mozek), foniatr (odborník na sluch), logoped (specialista na správný řečový projev) a psycholog (protože dítě může mít problémy i v jiné oblasti vnímání a myšlení).

Příznaky

• postižení všech jazykových rovin / viz. kapitola Řeč a jazyk
• porucha krátkodobé verbálně akustické - slovně sluchové paměti. Děti velmi špatně opakují slyšené, tím je ztížen proces osvojování řeči přirozenou nápodobou. Sluchové vnímání je narušeno obecně. Děti špatně rozlišují hlásky, obtížně vnímaní slovní melodii a rytmus. U dítěte s VD se proto zpočátku vůbec neprovádí korekce artikulace.
• poruchy časoprostorové orientace
• poruchy optické diferenciace, rozlišování figury a pozadí, podobnosti tvarů
• narušení hrubé i jemné motoriky / grafomotoriky. Děti často působí „nemotorněji“, hůře zvládají těžší koordinační činnosti, jako např. chůze do schodů, odrážení na koloběžce, nebo jízdu na kole.
• typické znaky v kresbě

Diagnostika

Dítě by mělo být vyšetřeno klinický logopedem nejpozději ve 4 letech. V optimálním případě by mělo být sledováno již po 3 roce. Diferenciální diagnostika by měla probíhat ve spolupráci s foniatrem a klinickým psychologem, eventuelně dětským neurologem.

• klinický psycholog vyšetří aktuální rozumovou úroveň dítěte. Zjišťuje, zda je intelekt rozložen rovnoměrně, nebo v neprospěch verbálních složek IQ. Verbální IQ se projevuje jazykovým citem, používáním vhodných slov, chápáním významu slov a uměním rozlišit rozdíly ve významech slov. Děti s VD většinou mají nerovnoměrné rozložení v neprospěch „verbálních složek“. Psycholog také pomáhá stanovit míru výkonové zátěže, která je u každého dítěte individuální.
• foniatr, specialista ORL, se zkušenostmi z oblasti dětských vývojových poruch, který objektivně vyloučí vadu sluchu a dalšími speciálními vyšetřeními přispívá k určení diagnozy VD.
• vyšetření dětským neurologem doporučuji v některých případech, kdy je zjevná celková organická nevyzrálost.
   
   
   
   
  PŘÍZNAKY
  
  
  Řeč – hlavním příznakem bývá vždy opožděný vývoj řeči, který dává podnět k vyhledání odborníka – logopeda, foniatra. Slovní zásoba je malá, dítě obtížně hledá vhodné slovní spojení.. Při vyjadřování vynechává ve slovech slabiky nebo zaměňuje podobná slova. Dítě také chybuje v časování, ve skloňování, vynechává předložky, zaměňuje slovesné vidy. Věty jsou jednoduché, mají přeházený slovosled. Zápor dítě umísťuje za sloveso. Dítě umí sluchem hlásky pasivně rozlišit, ale nedokáže je napodobit. Má problémy s diferenciací hlásek znělých a neznělých, s rozlišováním měkkých a tvrdých slabik. Zaměňuje hlásky a řeč je nesrozumitelná.
  
  
  Porucha zrakového vnímání – děti s VD mají problém rozlišit postavu od pozadí, to má za následek, že se s obtížemi orientuje v obrázkových knihách. Často nerozeznají tvary a barvy. To se v pozdějším věku promítá v nácviku zapamatování a psaní písmen. Obtíže se zrakovým vnímáním se projevují v prostorových vztazích, děti se např. při hrách nedokáží vyhnout překážkám, nepamatují si cestu domů…
  
  
  Porucha sluchového vnímání – zdravé děti se učí sluchem rozlišovat slova ve větě, hlásky ve slovech, tvrdé a měkké slabiky, a po té délku samohlásek v jednotlivých etapách. Mezi čtvrtým a pátým rokem dokáže dítě rozlišit ve větě slova, následuje vnímání hlásek ve slovech. Děti s VD mají problém se zpracováním slovních podnětů a s jejich uchováním v paměti. – to se nejvíce projevuje v učení. Ve vývoji řeči to způsobuje nedokonalou fixaci řečových vzorů. Děti také nedokáží diferencovat jednotlivé hlásky. Děti s VD nedovedou rozpoznat klíčová slova pro pochopení celkového obsahu řeči. Zaměňují znělé a neznělé hlásky, nedokáží rozlišovat krátké a dlouhé samohlásky, tvrdé a měkké hlásky.
  
  Poruchy paměti, pozornosti a soustředění – paměť – děti si nepamatují základní zadání – nedokáží je použít při plnění úkolů. Hůř s i pamatují delší slova. Potíže mají se zapamatováním krátké říkanky nebo básničky. Nedokáží nakreslit jednoduchý obrázek podle zadání. Porucha pozornosti a soustředění – je pro tuto vadu řeči typická. Dítě je i vnímavější vůči rušivým vlivům.
  
  Kresba – je jedním ze základních prvků diagnostiky a terapie. Z kresby můžeme odhadnout vývoj rozumových schopností. Odhalí poruchy i v oblastech zrakového vnímání a jemné motoriky. Kresba zachycuje úroveň zrakové paměti. Dítě nesprávně drží tužku – jako pinzetu, kreslí rychle, těžkopádně. Rysy kresby dítěte s VD – tvary jsou deformované, čáry jsou tenké, nedotažené nebo přetažené. Dítě neužívá celou plochu papíru. Postava bývá obsahově chudá, chybí detaily v obličeji, nemá např. prsty…
  
  Orientace v čase a prostoru – dítě s VD špatně vnímá a chápe vztahy v čase. Hůře se orientuje v prostoru. Mají také potíže s orientací v rodinných vztazích – vnuk, dcera, syn…
  
  Příznaky jsou velice důležité při diagnostice VD. Včasná diagnostika je dobrým výchozím bodem pro úspěšnou terapii. Na diagnostice se podílí tým odborníků – foniatr, neurolog, logoped a psycholog.
  
  Při nesprávné diagnostice lze vývojovou dysfázii splést s jinými vadami – opožděným vývojem řeči, dysartrií, poruchou sluchu…
   
   
  CO JE TŘEBA ROZVÍJET U DÍTĚTE S VÝVOJOVOU DYSFÁZII  (praktické ukázky ve štítkách naše cvičení-ukoly)
   
  1. Grafomotorika 
  - kresba, důležitý je správný úchop tužky, uvolňovací cviky, různé grafomotorické listy 
   
  2. Hrubá a jemná motorika
  - stříhání nůžkama, mačkání papíru, skládání kostek - komín, stavění lega, navlékání korálků, ukládání malých předmětů třeba v krabičkách od sirek, vkládání tvarů, puzzle,  jízda na odrážedle, kolo, opičí dráha, skok o jedné noze, skok snožmo, vzít pravou nohu - koleno spojit s loktem levé ruky a naopak
   
  3. Zrakové vnímání 
  - prohlížení knížek, učení tvarů , barvy - třeba jen pasivně,  třídění barev a tvarů, stíny, publikace se zrakovým vnímání - co do řady nepatří, co je jiné.... ,  protiklady, velký- malý,  domino,  prostorová orientace - pod - vedle - nad - na , puzzle
   
  4. Sluchové vnímání
  - růzvná sluchová cvičení - říkat pět slov a dvě říci stejné - dítě říká co bylo stejné,  poznávání zvuku zvířat, zvukové pexeso, poznnávání zvuků - klíče, mačkání papíru , poznávání písiček podle melodie,  vyprávění příběhu a dtíě pak příběh odvykládá
   
   5. Pamět a pozornost
  pozornost je důležité trénovat pomalinku, střídat činnosti a dělat je pro dítě zábavnými
  opakování slov, říkadel, písničky,  cvičení na podporu paměti, pexeso
   
  6. Orientace v čase a prostoru
  orinetace na tělo, dny v týdnu, roční období, cvičení časové posloupnosti  
   
  7. Řeč 
  - tvorba jednodchých vět - třeba pomocí kartiček, rozšiřování slovní zásoby,  vykládání pohádek, říkadel, popisování knid a dějových příběhů