vývojová dysfázie - shrnutí - okopírováno - je to jednoduše napsáno a srozumitelně.

VÝVOJOVÁ DYSFÁZIE - PORUCHA, KTERÁ POSTIHUJE VÝVOJ ŘEČI

Toto postižení řečových center v mozku má velmi různorodý charakter a často ho nelze přesně lokalizovat. Etiologie poruchy sahá od doby těhotenství (např.toxické poškození plodu) přes dobu porodu (např. porodní trauma) po období postnatální (např. prodloužená novorozenecká žloutenka, virové onemocnění s lehkými známkami encefalitidy). Postižena může být kterákoli složka verbálního aktu (senzorická, motorická, obě), na základě tohoto poškození se pak u dětí objevují charakteristické rysy této poruchy, zasahující v různé míře do všech složek jejich řečového projevu.
Senzorická - percepční - porucha: porucha vnímání, paměti a rozumění řeči ( znamená to, že dítě slyší, ale nedokáže zvuky diferencovat, takže zvuk nepřináší informaci - porušena jsou sluchová centra řeči)
Motorická - expresivní - porucha: porucha řečového vyjadřování (dítě nevysloví hlásku nebo slovo - porušeny jsou motorické řečové zóny)
Smíšená - porucha vnímání řeči i její produkce (nejčastější)

Charakteristické znaky dysfázie
Opožděný vývoj řeči - poškození řeči a jazykových schopností na všech úrovních. Projevuje se zejména na úrovni foneticko-gramatické, syntaxi a sémantice.Tedy postihuje zvukovou skladbu hlásek a jejich řazení do slabik a slov, stavbu vět a jejich gramatickou strukturu, obsahovou úroveň vět. Slovní zásoba je chudá, výrazy zvukově podobné jsou nesprávně využívány, věty jsou jednoduché, dysgramatické, nesprávné je skloňování, předložkové vazby, spojky, pomocná slovesa nebo zvratná zájmena.
Porucha sluchového vnímání - sluchová analýza a syntéza, fonematický sluch, uchování informací (akusticko-verbální paměť). Špatná schopnost reprodukce melodie, rytmu a dynamiky řeči.
Porucha zrakového vnímání - rozlišování figur proti pozadí, diferenciace tvarů, pravolevá a prostorová orientace, optická paměť.
Porucha motoriky - postižena je jemná i hrubá motorika i orofaciální svaly (tváře, ústa).
U dětí školního věku se často objevuje propojení se specifickými poruchami učení (zejména dysgrafií, dysortografií, dyslexií). Problémy v mluvené řeči se tak přenášejí dále do čtení a psaní a nadále obtíže prohlubují.

Terapie dítěte s vývojovou dysfázií
Vývojová dysfázie není primárně poruchou intelektu a není příznakem snížených mentálních schopností dítěte. Protože však prostřednictvím řeči a jejího vývoje dochází k rozvoji myšlení dítěte, je velmi důležité při zaostávání řečového rozvoje dítě vyšetřit (logopedicky, psychologicky, foniatricky, neurologicky) a určit diagnózu. V případě, že se jedná o vývojou dysfázii, stanoví se terapeutické postupy, které projevy vývojové dysfázie stimulují a umožní dítěti optimální rozvoj ve všech oblastech.
Terapie vývojové dysfázie se provádí při individuálních hodinách na logopedických pracovištích soukromých nebo při foniatrických zařízeních, ve speciálně pedagogických centrech nebo v Centru alternativní komunikace, kde u dětí s přetrvávající nemluvností u těžkých forem dysfázie pracují s jinými komunikačními technikami.
Včasným podchycením a rehabilitací je možné důsledky dysfázie na rozvoj dětí a jejich dopad na pozdější školní úspěšnost zmírnit nebo zatlačit do pozadí.
Obtížnější je terapie u dětí, kde se dysfázie kombinuje s určitým stupněm sluchového postižení, které s sebou nese také opoždění vývoje řeči, od poruch výslovnosti k melodii a dynamice řeči.

Charakteristickým znakem terapie vývojové dysfázie je její komplexnost, tedy to, že není zaměřena pouze na řeč, ale na všechny oblasti vývoje při individuálním přístupu ke každému dítěti.
Multisenzorický přístup zahrnuje rozvoj psychomotorický, rozvoj sluchové a zrakové percepce a rozvoj řeči, přičemž se uplatňuje návaznost a spirálový princip opakování jednotlivých nacvičovaných dovedností.
Při terapii se imituje normální řečový vývoj dětí (od produkce hlásek, slabik a jejich řetězců bez akustické pozornosti přes sebenapodobování k napodobování druhých), děti se nenutí k řeči a preferuje se obsahová stránka řeči nad formální.
Každý řečový pokus a pokrok dítěte je podporován a chválen.
Terapeutické přístupy prolínají do všech aktivit dítěte během celého dne.
Řeč má sociální funkci, pomáhá dítěti uplatnit se v rodině a v dětském kolektivu. Při terapii proto hraje velkou roli pobyt dítěte ve stimulujícím kolektivu (speciální mateřské škole pro děti s vadami řeči, příp. stacionáři při foniatrických zařízeních), kde se obzvláště využije princip terapie hrou a modelových situací, ve kterých je možné uplatnit osvojené dovednosti.

Dlouhodobé sledování pokroků dětí při práci s logopedem
Pro zpětnou reflexi zvolených terapeutických přístupů a metod a pro kontinuální možnost sledování pokroků dítěte je velmi dobře využitelný audio nebo video záznam z práce s dítětem. Protože posun v terapii se často zdá být nepatrný a ustrnulý na místě, propadají rodiče občas beznaději a podléhají pocitu, že ke zlepšení nedojde. Na zpětných záznamech v průběhu jednoho, u starších dětí až pěti let, je velmi dobře patrný obrovský vývoj ve skocích, kterého děti dosáhly (od roztěkanosti, nezájmu o předkládané předměty a mluvené slovo, přes pasivní pozorování, zapojení do hry až k vlastní aktivní snaze o komunikaci a produkci slov a jednoduchých vět).
Terapie klade velké nároky na připravenost logopeda a jeho flexibilitu a porozumění potřebám a obtížím dítěte, na druhou stranu však důslednost ve vyžadování spolupráce a aktivity dítěte. Zároveň je nutné mnoho trpělivosti a důvěry ze strany rodičů. Rodiče musí s logopedem spolupracovat a pravidelně doma s dítětem podle návodu opakovat procvičované dovednosti.

Zařazování dětí s vývojovou dysfázií do škol
Zařazování dětí s vývojovou dysfázií do škol bývá často spojeno s obtížemi, obzvláště je-li dysfázie spojena s dalšími obtížemi (hyperaktivita, ADHD, poruchy učení, podprůměrné schopnosti). Se zařazením do škol bývají odkázáni na vlastní shánění informací a škol v místě bydliště, školy často nechtějí tyto děti zařadit z obavy nezvládnutí učiva.
Pokud je porucha závažnější nebo je-li vhodné zařízení v dosahu bydliště, je možné zařadit děti do speciálních škol pro děti s vadami řeči. Jejich výhodou je práce v menším kolektivu dětí se speciálním pedagogem. Celá výuka umožňuje individuální přístup k jednotlivým dětem a je zaměřena na rozvoj řeči, navíc jsou hodiny individuální logopedické péče. Proto jsou další pokroky dětí a jejich školní úspěšnost v chráněnějším prostředí zřetelné. Ve vyšších ročnících je možné přeřazení dětí na běžnou základní školu.
Nevýhodou těchto škol je specifické prostředí, které děti vylučuje z běžných sociálních skupin a kontaktů s vrstevníky a nutnost odloučení od rodiny při pobytu v internátním zařízení.
Při těchto školách fungují speciálně pedagogická centra, která, stejně jako pedagogicko-psychologické poradny, CAAK a další nestátní zařízení pomáhají rodičům s výběrem vhodné speciální nebo běžné základní školy, která by dítě integrovala a zároveň specialisté těchto zařízení dojednávají ve škole podmínky pro přijetí dítěte, seznamují pedagogy se specifiky dětí s vývojovou dysfázií, odpovídají na jejich dotazy a průběžně v celém roce se školou na úspěšnosti celého procesu spolupracují. Podle zkušeností pracovníků SPC je více než polovina dětí s dysfázií za určitého individuálního přístupu učitele schopna bez obtíží absolvovat běžnou základní školu.

Tento trend, který směřuje k zapojování většího počtu dětí se speciálními potřebami do hlavního proudu vzdělávání potvrzují i zkušenosti rodičů a učitelů, kteří již mají s integrací svou osobní zkušenost.
Důležitá je otevřenost a vzájemná komunikace rodičů s učiteli jejich dětí, snaha vznikající obtíže nezveličovat, ale individuálním přístupem společně řešit a pracovat na jejich zlepšení. Rodiče i učitelé, kteří se do tohoto úkolu pustili, by chtěli povzbudit ostatní rodiče, aby se předem nebáli případných neúspěchů, ale více věřili sobě i svým dětem. O své konkrétní zkušenosti se rádi s dalšími rodiči podělí.