Napíši pár informací z dnešního sezení u paní Gavendové.
Potřebovali jsme opět pár praktických rad, navést jak pracovat s klukama, ujistit se ve správnosti výchovy a tím se uklidnit.
Za hodinu a půl jsem toho stihli docela dost a vyřešili asi spoustu věcí.
Řešili jsme především Matěje a jeho úzkostlivé stavy, jeho ubližování a provokování bratra, jeho strachy z osamocení, spaní s rodiči.. odměny, tresty.... U Adámka zase jeho prudší povahu. Jejich bratrský vztah a řešení problémů.
Bylo by to psaní na několik stránek ale vypíši pár bodů co mě nejvíce zaujalo....
Výhoda staršího bratra - straší by měl mít výhody staršího, např. si déle hrát na pc, výběr třeba pohádky... tím pádem se mladší může prát a proč... odpověď zní protože je starší a hotovo, protože to tak je... Mladšího zas můžeme upřednostnit v koupi nějakého plyšáčka nebo mě napadá jízda na dětském kolotoči..
Ubližování - jednou říct nedělá se to, pak říci důraznějí tak to nebude takto se nechováme.. Pak musí následovat bezpodmínečně trest. (myslela jsem, že trest by měl být okamžitý, ale může být klidně odebrání pohádky večer, nebo pc následující den)
Kluci by mohli mít i nějaké pravidelné domácí práce - tím se mohou cítit zodpovědněji. (někdo tyto práce odměňuje, shodli jsme se na tom, že pro nás to není vhodné....)
Nepřipouštět námitky - když třeba bude chtít debatovat o tom, že dnes nechce dát kočkám najíst, když to bude jeho práce, tak nediskutovat, prostě tak to je a hotovo.
Spaní v ložnici, kluci usínají v pokojíčku, ale v noci přechází do ložnice. Nemáme to vůbec řešit, i když je Matýskovi už sedm, jeho úzkosti by se mohly prohlubovat.
Pochavaly - chválit kluky za věci které jim jdou, když se třeba chvíli nebijí nebo nehádají přijít a chválit a chválit.
Oddělovat kluky ve hře - třeba jeden si vezme lego do obyváku a druhý vojáčky v pokojíčku, nebo kreslení....
Tresty - je hodně důležité si v hlavě ujasnit trest a až pak ho vyřknout. My velmi často trest řekli a pak ho nedokončili, takže musíme být více důslední a tresty plnit. Tresty si hlavně rozmyslet aby byly splnitelné.
Být pro děti předvídatelní a čitelní - nedělat postoje které dítě nechápe.
Paní Gavendová řekla pěknou větu, hranici dítěti dávám, protože ho mám ráda.
S tím souvisí to, že s dětmi jak se v hodně výchovných knihách píše, jsme partneři, tak to tak není, my jsme rodiče a oni děti, respektujeme se ale prostě nejsme kamarádi.
Napovídali jsme toho spoustu..... Hodně nám to sezení pomohlo...
Žádné komentáře:
Okomentovat