Obecně doporučované pedagogické zásady pro práci s dětmi se syndromem ADHD / ADD:

• Žák by neměl sedět přímo u okna, aby nebyl vyrušován dalšími vnějšími podněty, vhodné je místo v blízkosti vyučujícího. Doporučuje se, aby seděl v lavici s klidnějším žákem.
• Na stole by měl mít pouze to, s čím se pracuje.
• Kontakt s učitelem by měl být co nejpřímější.
• Učitel by měl znát způsob, jak dítě uklidnit, např. pohledem očí, položením ruky na rameno.
• Učitel musí používat přímé a výstižné věty, důležité pokyny mají být posíleny např. tělesným či zrakovým kontaktem.
• Nepřiměřené chování by učitel neměl přehlédnout, měl by však reagovat tiše a klidně. Žáka by však neměl neustále okřikovat a kárat.
• Žákovu nekázeň nelze považovat za projevy schválnosti.
• Důležité je snažit se podchytit snahu žáka a uspořádat podmínky určitých činností tak, aby dítě bylo úspěšné. Většina těchto dětí lépe pracuje, když může hovořit (písemný projev bývá horší).

• Je vhodné pracovat v co nejmenších skupinách a umožnit, aby žák alespoň část práce udělal správně než aby udělal celou práci chybně.
• Učitel by neměl odměňovat jen výsledek práce, ale i zájem a pohotovost.
• Důležitý je řád a pravidelnost.
• Žák potřebuje k uvolnění mnoho pohybu a někdy i bezúčelnou činnost, aby zregeneroval své síly.
• Vhodné je umožnit těmto dětem pohyb i v průběhu hodiny, zařadit uvolňovací sekvence pomocí her.
• O přestávkách jsou nezbytné četné pohybové aktivity

• Důležité je tyto žáky nepodceňovat (dítě má tendenci se ztotožňovat s tím, za co je okolím pokládáno), je nutné dítěti důvěřovat a podporovat je (např. slovy “pokus se to dokázat” apod.).
• Nezbytné je trpělivě vysvětlovat, co je správné chování a co ne.
• Důležitá je neustálá tolerance a také naděje, že se dítě zlepší.